Je téměř polovina března a dostává se ke mně kampaň za záchranu La Casa Blů. Do výpovědi, která byla podniku udělena ze strany zastupitelů Prahy 1, zbývají údajně dva týdny. Zní to trochu pateticky – zachraňují se instituce, tuleni, deštné pralesy… Proč bychom tedy měli „zachraňovat“ jednu hospodu, jestliže fungují zákony trhu a restaurace zákazníky buď má – nebo nemá? Co speciálního musí mít váš oblíbený podnik, abyste proti jeho zavření vášnivě podepisovali petice nebo dokonce oslovili starostu?
Někomu možná stačí, když tam mají dobré pivo. Když tam chodí lidé, které máte fakt rádi. Kámoši. Nebo – když si vás obsluha pamatuje z minula, poplácá vás po rameni a to jsou pak vlastně taky kámoši. Když můžete přijít s kočárkem nebo s babičkou, protože se tam nekouří a nikdo si o vás neřekne, že jste divní. Dokonce tam vezmete i svoji alternativní vegetariánskou kamarádku, která má problém s konzumní společností a hledá „autentické osobnosti“. Bude obdivovat špatný přízvuk peruánského číšníka, argentinskou hudbu i fakt, že zákaz kouření si schválili sami zákazníci. Třeba budete bojovat za záchranu své hospůdky, jestliže do ní chodíte už roky. Nebo tehdy, když jste ji právě objevili a vlastní ji charismatický spisovatel původem z Chile. Když ji budete znát z filmů či besed a budou tam dělat nachos jako nikde jinde. Když v ní budete moci zpívat, mluvit česky, anglicky, španělsky, potichu, nahlas, se žvýkačkou v puse, s čepicí na hlavě, s nožkou přes nožku, s piercingem v nose. A hlavně – když budete mít pocit, že ji zavírají neprávem a vy si tolik přejete, aby to nedělali.
Ze všech těchto důvodů podepíšu petici a zapojím se do happeningu proti vypovězení smlouvy La Case Blů. Zjistila jsem informace. Nedoplatky z šesti měsíců v době největší krize (stalo se na mnoha místech!) jsou splaceny. Za 16 let to snad nebyl takový prohřešek – byl komunikován a vznikl v důsledku předchozího kroku, kdy si La Casa Blů s cílem vyhrát tendr sama nastavila vyšší nájemné. Jakkoliv chápu, že to radním Prahy 1 udělalo vrásku, nechci to tolerovat jako výmluvu pro zavření. Až příliš se obávám, že „moje skvělé místo“ by bylo poskytnuto nové luxusní restauraci v přepychovém designu, kde by sedělo deset zámožných cizinců u degustačních menu a každý by si decentně povídal u stolu.
Znáte-li La Casu nebo chcete-li svým podpisem alespoň vyjádřit, že pražští úředníci by měli posuzovat více kritérií a poslouchat „hlas lidu“, podepište petici na http://jednej.cz/petition.php?id=1916. Dopis napsaný starostovi Prahy 1 bude mít dokonce právní váhu. A jestli půjdete 21. 3. v 19:00 hodin okolo, utvořte s námi živý řetěz – stanete se součástí jedinečného happeningu na podporu dobré věci. Olé!
Více informací na:
http://www.facebook.com/events/525171634199999/?ref=ts&fref=ts
http://www.facebook.com/events/509014992477621/?ref=22
„V roce 2009 vedení městské části Prahy 1 rozhodlo, že nebytové prostory se získávají jen ve výběrovém řízení a proto nám odmítlo prodloužit smlouvu. Vůči nájemci, který neměl žádné dluhy, určilo půlmilionovou kauci. Výběrové řízení se konalo na začátku roku 2010. Abychom ho mohli vyhrát, rozhodli jsme si sami zvednout nájemné z tehdejších 80 tisíc korun měsíčně na 110 tisíc v předsvědčení, že tímto se vlk nažere a koza zůstane celá.“
„Chci souhlasit se stanoviskem, že současná situace vznikla důsledkem nedodržováním podmínek nájemní smlouvy. Bohužel znovu musím říct, že partnerství se musí zakládat na důvěře a vzájemné pomoci v těžkých časech. Nelze hodit toho druhého přes palubu, když přicházejí problémy, přestože partnerství v dobrých časech bylo seriozní a výhodné pro obě strany.“
Jorge Zúňiga Pavlov, jednatel