Typická krušnohorská „hütte“ uprostřed borovic, krbové dříví 
a sníh všude, kam se člověk podívá, okamžitě dostane vnímavého pozorovatele na jinou vlnu, daleko od zběsilého tempa velkoměsta, mediálních kauz a touhy být ještě lepší v ještě kratší době. Hluboký výdech, zpět ke klidu a přírodě. V batohu jsem vezla dvě knihy – Kup si svou revoltu od Heatha a Pottera a Walden od Thoreaua. Dokonalá kombinace duševní stravy, která na jednu stranu živí touhu po útěku od civilizace, ale zároveň poskytuje racionální vysvětlení, jak ke vzniku společenských pout došlo a proč se vždy nemusíme stát jejich otroky, pochopíme-li čitelná a navíc cyklická pravidla společenského uspořádání.
Já patřím k těm přikovancům, kteří mají volnost a svobodu jen během víkendů, zatímco v týdnu plní poctivě své občanské a zaměstnanecké povinnosti a přispívají ke kvalitě „spořádané“ společnosti. Žádná revolta či alternativa, žádné bio-bedýnky, často dokonce ani minimální ekologický postoj v podobě roztříděného odpadu. Přesto si (jako poslední dobou více a více lidí kolem) říkám, že „by se mělo“ dělat spousta věcí jinak…A tak zatímco tajně sním o čistším, pomalejším, klidnějším a mírumilovnějším způsobu života, zatímco vnitřně bojuju s politickým, ekonomickým a sociálním systémem, jehož se bojím být součástí, ale zároveň chci využívat veškeré jeho výhody, s obdivem sleduju ty z nás, kteří se nebojí dělat věci jinak. A je to právě Oberwiesenthal, kde se poprvé setkávám s lidmi, kteří věnují své vzdělání, svůj čas a energii vytváření alternativních cest pro podobně postižené jednotlivce.
Během dvou dnů poznávám nadšené freelancery, jež organizují nejen projekty pro mladistvé (např. na překročení Alp), ale i dvoutýdenní expedice v českých lesích na rozvoj sebepoznávání a obnovení kontaktu s přírodou. Vyhání lidi z pohodlných otěží konzumního komfortu, hledají podstatu prohlubující se prázdnoty, boří naučené způsoby našeho myšlení. Ačkoliv to zní sofistikovaně, či snad nebezpečně rádcovsky, realita je prozaická – lidé, o kterých mluvím, chodí jednoduše po přírodě a učí ostatní, jak snadné je udělat totéž. Vyjít na studený vzduch, do větru, prošlápnou si zvlhlou hlínu a dozvědět se něco o sobě. Nadechnout se v tichu. A snad i díky tomu pochopit, že není třeba následovat Thoreaův extrém, ale zároveň by bylo škoda jeho otázky ignorovat. Snad jen – nechat se inspirovat a zvolit střední cestu. Během dvou volných dnů, týdnů, nebo jen párkrát do roka. Prostě tak, aby člověk pochopil, že odpovědnost nemá jen ke společnosti, ale především sám k sobě.
Více informací na http://bewalden.wordpress.com/, http://www.wintertouch.cz/start